Zdraví jako prevence vzniku revmatických onemocnění slovy Profesora Adama

12. Září 2015

Obyčejný člověk, který dokázal neobyčejné věci – ano, právě takový byl profesor Adam. A jako takový se samozřejmě snažil vyřešit „obyčejné“ problémy dalších obyčejných lidí a to co nejobyčejnějším způsobem. Nemluvil jen zbytečně do vzduchu, ale snažil se vždy vzniklou situaci nějakým způsobem vyřešit. Hovořil-li tedy o nebezpečí záludné osteoartrózy a osteoporózy, měl po ruce hned několik možných řešení a rad, kterak předejít jejímu vzniku, nebo alespoň jak zpomalit či zmírnit její nástup a postup. 

Domníval se, že význam revmatických onemocnění je jak socioekonomický, tak medicínský. Z toho důvodu zastával názor, že dokážeme-li zajistit včasnou prevenci, nebo alespoň efektivní způsob, jak je částečně eliminovat, poklesnou jednak podstatně náklady na jejich komplikace, jednak se významně sníží i míra invalidit a úmrtí, která je větší než incidence úmrtí na gynekologické rakoviny. A to by se v dnešní hektické době skutečně hodilo – revmatické choroby se totiž šíří doslova rychlostí blesku a neútočí pouze na ty, u nichž bychom to mohly očekávat – lidi středního a vyššího věku. Ne. Bohaté zkušenosti profesora Adama dokládají, že do ordinací na rozdíl od minulosti, např. před 30 lety, proudí stále více mladých lidí, kteří si stěžují na bolesti od páteře. Proč tomu tak je? Podle profesora je jednoznačným viníkem fakt, že současná mládež, a v Praze především, nemá dostatečné možnosti a příležitosti k rozvíjení svého svalového aparátu – tělovýchova ve školách je většinou nedostatečná a možnosti ke sportování nevelké.

Proč trpí mladí lidé stejnými chorobami jako jejich rodiče a prarodiče? Důvod? Těch je samozřejmě hned několik. Především technika, hlavně ta počítačová, na jejíž úkor se výrazně omezuje pobyt na zdravém čerstvém vzduchu a také se podceňuje význam fyzických cvičení. Profesor Adam opět řeší sociální „rub“ celé záležitosti a hledá co nejrychlejší a nejúčelnější cestu zpět či ven. Zpět přitom v tom smyslu, že se snaží najít nějakou metodu, která by mohla sloužit zároveň jako prevence proti vzniku nebezpečných revmatických onemocnění. Tu nachází jedině a pouze ve zdravém životním stylu – a k němu také své pacienty nabádá ! 

Bohužel, ne vše se člověku povede. Dnes nemoci pohybové soustavy tvoří dlouhodobě necelých 20 % všech případů pracovních neschopností. Jsou tak druhou nejčetnější skupinou nemocí, se kterou Češi marodí. Česká správa sociálního zabezpečení jich v roce 2011 evidovala 247 tisíc a průměrně jsme kvůli nim stonali 69 dnů. Na onemocnění pohybového aparátu připadla více než 1/4 dnů nemoci z jejich celkového počtu. Pro ekonomiku to v uplynulém roce znamenalo více než 17 milionů prostonaných dnů. Trend ukazuje, že podíl chorob pohybové soustavy na celkovém počtu pracovních neschopností spíše narůstá. Ukazuje se, že o něco déle marodí ženy. Na celkovém počtu nemocí pohybové soustavy se z 67 % v loňském roce podílela onemocnění páteře, která představovala 165 991 případů, z toho u mužů 88 907 a u žen 77 084. Na choroby páteře si vybraly ženy průměrně okolo 69 dnů, muži o pět dnů méně. Další nemoci pohybové soustavy, kromě chorob páteře, zapříčinily 80 928 případů. I v těchto případech nebyla délka nemoci zanedbatelná. Délka takové nemoci totiž představovala průměrně 75 dní. Nemilé prvenství měly opět ženy se 77 dny, ale o mnoho lépe si nevedli ani muži se 74 proleženými dny.
 

Sportem ku zdraví

Na místo dalších léků a chemie tak profesor radí jediné – zdravý životní styl. Ten je podle něho skutečně efektivní prevencí revmatických chorob. Nejdůležitější zásadou je přitom neustálá a nepřetržitá stimulace našeho organismu – protože, jak se říká, „sportem ku zdraví“. MUDr. Adam tak zdůrazňuje důležitost sportu, tělesných cvičení a tělesné práce, kterým bychom se rozhodně neměli vyhýbat, chceme-li předejít vzniku nepříjemných a nebezpečných revmatických onemocnění. O to vše je přitom třeba dbát již od ranného dětství tak, aby naše pohybová soustava dostala možnost se správně vyvinout a utvořit si dobrý svalový základ – a to včetně svalstva páteřního. Neméně důležité je také systematické otužování, protože zvyšuje odolnost těla vůči vnějším vlivům a posiluje tak naši imunitu. Ta hraje v prevenci vzniku revmatických chorob rovněž důležitou roli – jedinci, jejichž imunitní systém není zcela v pořádku, trpívají na časté a opakující se infekce, které jsou v této věci doslova výstražným signálem. V tomto směru je pak nutné zajistit přísun vitaminu C a také příjem ultrafialových paprsků – ty totiž ovlivňují metabolismus vitaminu D a mohou tak v tomto případě mít skutečně pozitivní vliv. Neméně podstatné je rovněž dbát o sebe celkově a být na sebe opatrný – profesor totiž upozorňuje, že různé drobné pracovní a sportovní úrazy se mohou plně projevit až v pozdějším věku. Od toho může částečně pomoci dostatečná konzumace pojivových bílkovin – šlach, chrupavek a huspeniny – které příznivě ovlivňují metabolické pochody v organismu. Ke zdravému životnímu stylu neodmyslitelně patří rovněž jistá míra střídmosti – profesor zde užívá starého přísloví „jez do polosyta, pij do polopita“. To se týká nejen těch, kteří si rádi přihnou a holdují hodování, ale i těch, kteří chtějí předejít vzniku osteoartrózy.
 

Ve zdravém těle zdravý duch

„Ve zdravém těle zdravý duch“ – to je pravda, která platila, platí a zřejmě bude platit i nadále. V tomto duchu preferuje MUDr. Adam, oproti příjmu prášků nejrůznějších typů, masáže, rehabilitaci a fyzikální léčbu, která oblaží i naši psychiku. Hovoří především o lázeňství. On sám dokonce tvrdí, že v tomto oboru jsou Češi „skutečnou velmocí“: „Lázeňské léčení přináší velkou úlevu. Máme k dispozici nejrůznější přírodní zdroje – radioaktivní, termální, minerální vody, slatiny prosté i mineralizované, bahno, apod.“ Pro pomoc ovšem nemusíme chodit tak daleko – velkou úlevu mnohdy přinášejí i masáže a masti, stejně jako pravidelné cvičení a posilování – profesor hovoří o celé řadě cviků, které dokáží uvolnit bolestivé stahy svalů. Příjemně ulevit může také prohřátí postižených svalů a kloubů – možné je užít priesnické obklady, solux či gumovou láhev naplněnou teplou vodou. Pro ty, kteří trpí poruchou páteře, má profesor několik speciálních rad. Důležité je dbát na spánek ve skutečně dobré posteli – sice rovné, ale nikoliv tvrdé. Bolavé svaly se totiž na tvrdé posteli dále otlačují a tím více pak bolí. Neméně podstatné je myslet na správné ustlání – „mají-li tito lidé ≈ více pod hlavou ≈, ucítí značnou úlevu,“ vykládá profesor. V mnoha případech může prospět i návštěva sauny. Jednoduše řečeno – dle profesora Adama představují fyzikální procedury významnou součást léčebného plánu a mnohdy i přijatelnější alternativu k polykání léků. 
 

Osteoartrózu zcela vyléčit nelze, lze však oddálit její nástup a zmírnit její průběh

Podpořit ochranu proti vzniku zdraví velmi škodlivých revmatických onemocnění lze rovněž dalšími způsoby. Profesor Adam hovoří zejména o včasné prevenci – a ačkoliv zde zdravý životní styl hraje významnou roli, není sám – v boji proti záludným revmatickým onemocněním by takto osamělý jistě neobstál. Proto profesor obrací pozornost především k výživě pohybového aparátu – k výživě pojivových tkání pojivovými tkáněmi, kolagenu kolagenem. Tento postup tvoří základ metody, jíž praktikovala již slavná středověká mystička a vizionářka Hildegarda z Bingenu.

Hildegardou dříve doporučované 4,5 kg telecích nožiček denně lze pak nahradit 10 g kolagenních peptidů, které obsahují odpovídající množství nativního kolagenu pro výživu pojivových tkání pohybového aparátu. Ti, kteří mají k osteoartróze vrozené dispozice, nebo ti, kterým již byla nebo bude instalována totální endoprotéza, by měli výživě kostí přijímajících endoprotézu věnovat mimořádnou pozornost. Rovněž je nezbytné zahájení odborné rehabilitace včetně nácviku chůze v bazénu. Je také třeba pamatovat na to, abychom klouby nepřetěžovali dlouhým stáním či chůzí. Při prvních náznacích přicházející choroby by měly být výrazně omezeny pohyby s doskoky, při nichž klouby velmi trpí. 

„Lze si jen přát, aby lidé nehazardovali se svým zdravím, jakýmkoliv způsobem a již v mládí pamatovali na "zadní kolečka". Vždyť mnohé revmatické potíže si způsobujeme sami,“ říká k tomu MUDr. Adam. Preventivní ochrana a výživa kloubů ještě dříve než se nemoc objeví, či alespoň v jejích počátečních stádiích, dokáže člověku zpříjemnit řadu následujících let. Jak říká profesor, tak osteoartrózu zcela vyléčit nelze – lze však oddálit její nástup, výrazně zmírnit její průběh a oddálit nutnost instalace kloubní náhrady, jejíž životnost je cca 15 let.